Malá plemena psů…

Malá plemena psů aneb proč si pořídit malého psa.

I malá plemena psů si zachovávají všechny vlastnosti, pro které psy milujeme. I malá plemena mají dlouhou historii, o čemž se můžeme přesvědčit na plátnech starých mistrů. I malá plemena mají velká srdce, která nám bezvýhradně věnují.

Už kvůli faktu, že si hodláme pořídit psa do bytu, vyloučíme včas plemena, kterým je nejlépe celoročně venku.

Někdo si malého psa pořizuje jako gaučového mazlíčka, když už jednoho většího psa má. Neměl by pak ovšem zapomenout, že i malý pes zůstává psem, nikoliv hračkou, a že i vztahy mezi malým a velkým psem se „usadí“ na základě jiných pravidel, než bychom my lidé předpokládali.

Zvláštnosti malých psíků

Abnormálně malí psi představují odchylku od velikostního průměru daného plemene (stejně jako velká a obří plemena psů). Nejde o degeneraci, ale o cílený chovatelský záměr a výběr malých jedinců s cílem upevnit malý typ. Pokud by ovšem byla překročena hranice, za kterou už by pes nebyl schopen kvalitně žít a rozmnožovat se, těžko by se takový typ bez potomstva upevňoval.

Přesto existuje řada plemen, která už svými názvy poukazují na (ne)velikost svých představitelů. Jako součást jejich názvu jsou přívlastky jako „malý“, „trpasličí“, „toy“ (hračka) nebo různé zdrobněliny.

Trpasličí vzrůst – nanismus – způsobuje porucha hypofýzy, která byla podchycena a upevněna. Kromě nevelké výšky vykazuje další typické znaky: vystouplé oči, velmi výrazný stop, krátký zašpičatělý čenich, neuzavření lebečních švů, jemné čelisti.

Malá plemena všeobecně rodí méně štěňat a porody jsou komplikované, protože mláďata mají v porovnání s fenkou velká. Několik dnů vyžaduje fenka i celý vrh neustávající péči, ale přesto se štěňata často nepodaří odchovat.

Štěňatům malých plemen stačí minimální dávka potravy, ale o to déle je třeba je ponechat v péči matky. Nezkušení chovatelé dopřávají malým psíkům maximum co nejlepšího krmení, čímž u nich vypěstují nechutenství a vybíravost. Správná cesta je předkládat malým psům energeticky vydatnou stravu, což je nutné i vzhledem k tomu, že se jim tak pomáhá udržet správná termoregulace, poměr plochy tělíček malých psů je ve srovnání s jejich hmotností vyšší než u velkých psů a psíci jsou zimomřivější.

Štěňata malých plemen musejí být hned po proočkování zvykána na kontakt s jinými psy. Chybu dělají ti majitelé, kteří při spatření většího psa v dálce „pro jistotu“ okamžitě berou psíka do náruče. Stejně hystericky se brzy začně chovat i pes a nenaučí se ani vydávat, ani přijímat signály, se kterými se psi VŠECH PLEMEN běžně dorozumívají. Umožnit štěněti malého plemene sociální kontakt lze ideálně právě v městském parku.

Nevýhodou bývá uštěkanost většiny malých plemen, zejména teriérů, i malý pes dokáže hlídat byt v nepřítomnosti pána, ale protože fyzicky by proti vetřelci neobstál, omezí se na vydatné ohlašování skutečného nebo domnělého nebezpečí. Výchovou psa lze docílit, aby pejsek ohlásil pohyb za dveřmi bytu jen krátkým štěknutím, kterým splní svou povinnost, aniž by obtěžoval sousedy vytrvalým hlášením.

Vychovávat malé plemeno se musí bez použití jakéhokoliv násilí, i plesknutí novinami nebo lehké švihnutí proutkem může psa poznamenat nejen na duši, ale také na těle.

Malá plemena jsou stejně vhodná k pohybové aktivitě a k některým psím sportům jako velká. Možná jsou některá méně vytrvalá a rychlá, také se určitě neuplatní v silových sportech, ale jsou pohyblivá a obratná. Majitel takového malého sportovce určitě nebude mít doma „gaučového psa“, ale třeba šampiona v dog-dancingu.

Kromě toho můžete VYCHOVANÉHO malého psa brát na mnohá místa, kam byste se s velkým psem neodvážili (nebo nesměli odvážit), do práce, do obchodu, na některé kulturní akce apod.

Planeta zvířat 1/2010