Srdeční problémy kavalírů/kingů

 

Srdeční problémy kavalírů / kingů

Podle knihy The Cavalier King Charles Spaniel od Margaret Workman (Kingdom Books England, 1999) zpracovala Mgr. Lucie Cikrtová

 

Problém zvaný MVD.

Bohužel, kavalíři jsou již v ranném věku náchylní k rozvoji srdečních problémů. Stává se, že se u nich postupně vyvine srdeční šelest, který se zhoršuje většinou velmi pomalu, někdy však i dosela rychle, až je pes vážně nemocný. Tento srdeční šelest, který může být snadno rozpoznán vaším veterinářem, je zapříčiněn nepříjemným onemocněním, zvaným v angličtině mitral valve disease (zkráceně MVD).

Srdce se skládá ze dvou pump zapojených vedle sebe. Jednoduše řečeno: z pravé části srdce se krev pumpuje do plic a z levé do zbytku těla. Každá polovina je rozdělena do dvou částí: na předsíň (atrium), ve které se krev sbírá (hromadí) a na komoru (ventriculum), ze které se krev pumpuje. Krev z těla se hromadí v pravé předsíni, potom postupuje přes trojcípou chlopeň do pravé komory, odkud je hnána plicní arterií do plic. Zde probíhá výměna oxidu uhličitého za kyslík (krev se okysličuje). Z plic proudí krev do levé předsíně a pak do levé komory oddělené mitrální chlopní (mitral valve). Odtud proudí krev aortou do těla – viz obrázek.

Tak, jak psi stárnou, u mnoha z nich se vyvine tzv. endokarditida neboli chronické onemocnění srdečných chlopní. Stav chlopní se postupně zhoršuje, jsou stále tenčí a méně pružné. Do určité míry mohou být postiženy všechny srdeční chlopně, ale mitrální chlopeň na levé straně srdce mezi levou předsíní a levou komorou bývá postižena častěji a hůře. Tak, jak se snižuje pružnost chlopně, část krve vytéká špatným směrem (vrací se zpět). Narušení toku krve vede též ke změně jejího proudění a k víření, které se projeví při poslechu (auskultaci) jako šelest. Pes zpočátku jako nemocný nevypadá, avšak srdeční šelest už může být slyšitelný. Tak, jak choroba postupuje, zvětšuje se štěrbina mezi chlopněmi a zvyšuje se zpětný tok krve, srdce je vystaveno větší námaze a je poškozováno. Krev se hromadí v plicích, což způsobuje dušnost. Tento stav může vyústit ve vážné komplikace, kdy se plíce a břicho začnou plnit tekutinou. To pak může vést k úplnému kolapsu a nakonec nevyhnutelně ke smrti.

Ačkoliv mnoho různých plemen má tyto problémy ve vyšším věku, neštěstí kavalírů spočívá v tom, že u se nich choroba vyvine mnohem dříve, často již ve věku 4 – 5ti let. První známkou nemoci je srdeční šelest, který obvykle zjistí veterinář při poslechu srdce psa. Později pes může začít kašlat a sípat a nechce chodit dál než nezbytně potřebuje. Výzkum ukázal, že u kavalírů jsou mnohem častěji postiženi psi než feny a že jakmile se u psa jednou šelest vyvine, bude se postupem času zhoršovat. Někteří kavalíři se zhoršují velmi rychle, zatímco jiní žijí ještě mnoho let. Předpokládá se, že existují dva typy MVD. U prvního typu je zhoršování nemoci rychlé a pes umírá jeden či dva roky poté, co byl šelest diagnostikován, nebo dokonce i rychleji. U druhého typu může být u psa šelest slyšen když mu je 5 nebo 6 let, nicméně pes nevykazuje žádné zjevné známky nemoci a dožívá se 12 či 13 let. Na symposiu věnovaném MVD u kavalírů se o této záležitosti diskutovalo, ale jednotného závěru nebylo dosaženo. Někteří odborníci se domnívají, že se jedná o stejnou chorobu, u níž je rychlost jejího zhoršování velmi variabilní. Proč, to zatím vysvětlit nedovedou.

Výzkum ve Švédsku i jinde ukázal, že MVD je dědičná choroba. Proto ke snížení jejího výskytu by měli být v chovu používání jen jedinci bez šelestu. To je sice správné, avšak jen velmi málo psů má šelest ve věku, kdy začnou být využíváni v chovu ( 2 – 3 roky). Z tohoto důvodu se nyní navrhuje, aby rodiče a další příbuzní (zvláště samci) jedinců, kteří mají být připouštěni, byli prověřeni, zda jsou dosud bez šelestu. „The Cavalier Club“ ve Velké Britanii vydal v roce 1996 seznam kavalírů ve věku 5ti a více let, kteří dosud nemají žádný šelest, od té doby je tento seznam každoročně aktualizován. I ideálním případě, by měl být pes připouštěn ve věku nejméně dva a půl roku, neměl by mít srdeční šelest a zároveň by měl mít rodiče a ostatní příbuzné, kteří ve věku vyšším než 5 let stále nevykazují žádný šelest.

 

Péče o psíka se srdečními problémy.

Jedná se pouze o naznačení jednotlivých stádií této nemoci, a veškeré ošetřování (a léčení) by mělo být vždy prováděno až po konzultaci s vaším veterinářem.

• Když je šelest poprvé detekován vaším veterinářem, ale váš pes je jinak po všech stránkách fit, není zapotřebí žádné léčby. Váš pes pouze potřebuje svou porci kvalitního jídla a svůj pravidelný režim a může spokojeně žít tak jako předtím po mnoho let. Nedovolte mu však, aby ztloustl!

• Prvními symptomy jsou obvykle dušnost pravděpodobně s lehkým kašlem a menší chuť k rychlejším procházkám. Tyto časné symptomy bývají v zásadě zanedbatelné (ve skutečnosti nepatrné), pouze cítíte, že váš pes není tak fit jak býval a bylo by dobré jít k vašemu veterináři na kontrolu. Váš veterinář může zjistit, že šelest, o kterém už víte, se lehce zhoršil a poradí vám vhodnou léčbu. V léčbě se používají zejména kardiotonika (zlepšují a posilují srdeční činnost), diuretika (odstraňují z těla přebytečnou tekutinu), nově též u těžších forem vazodilatační látky (rozšiřují cévy a tím umožňují větší průtok krve) a tzv. IACE (brání zvyšování krevního tlaku a předchází zadržování vody v těle). Tyto léky znamenají pro psa se srdečním šelestem zvýšení kvality života a mohou mu pomoci k několika dalším spokojeným letům života pouze s několika projevy choroby.

• Když se srdeční potíže zhorší, má pes stále větší potíže s dechem, někdy vleže nemůže dýchat, sedá si a celou noc lapá po dechu. Jestliže k tomu dojde, kontaktujte vašeho veterináře. V tomto stádiu je nezbytné být ve spojení s vaším veterinářem a podle jeho doporučení psíka ošetřovat.

 

Závěrečný komentář.

Je to smutné pomyšlení, že takoví milí a čilí psíci jako jsou kavalíři, mohou mít takovéto problémy. Nicméně, ke zlepšení situace se toho dělá stále více. V různých koutek světa probíhá výzkum a mnoho chovatelů se snaží ujistit, že jejich psi jsou bez šelestu a mají předky s dobrým srdečním skórem. Mnoho kavalírů žije dlouhá léta, někdy dokonce dosáhnou i věku 15 či 16 let, a je to určitě dobrý nápad pokusit se chovat na jejich potomcích. Někteří z těchto dlouhověkých kavalírů možná měli několik let šelest, ale nemohl být onoho typu způsobující brzkou smrt. Je na všech milovnících plemene chovat tak pečlivě a zodpovědně, aby udělali vše pro snížení frekvence výskytu těchto srdečních problémů.